I'm not afraid-8.díl

25. ledna 2014 v 23:22 | Natsumi ^ ^ |  Povídky
Po velmi, velmi.....velmi dlouhé pauze, jsem zpět s novým dílem "I'm not afraid".Mám náladu celkem v "kýblu" sooooo...nic moc nečekejte :///
Byla jsem u sebe v bytě a chystala se vydat na misy.Společnost mi dělal Plue a nepořádek, který jsem rozházela všude kolem, když jsem hledala věci, které si vezmu s sebou na cestu.Jak tak přebýhám z jednoho rohu pokoje do druhého, shodím něco ze stolu.Ozve se rána a následné prsknutí.Byla to fotka, rozbila jsem sklo, které ji udržovalo v bezpečí.Zvednu ji ze země.Moc dobře vím, co je na fotce, i přesto se ale musím přesvědčit.Když jsem to zahlédla, bodlo mě u srdce a v očích mě pálily slzy.Fotka z naší první mise...A ten jeho kouzelný úsměv.Zničila jsem to...Pomyslela jsem si.Zničila jsem všechno, co mezi námi bylo.Najednou s na mě všechno začalo sypat.Všechny naše vzpomínky,...všechny naše hádky.Klekla jsem si na kolena a začala sbírat všechny střepy.V tu chvíli jsem pocit, že když je posbírám a dám je zpět, slepím je, stane se to i se mnou a Natsuem.Slzy dopadaly na roztříštěné sklo.Ucítila jsem náhlou bolest v prstu.Začala mi téct krev.Rychle jsem pustila všechny střípky, které jsem držela a začala si mnoud ránu.V tom ke mě přišel Plue a chytl mě za loket, na který tak tak dosáhl.Jako by se mi pokoušel říct "Nech to být...".

Když jsem se konečně sebrala, vyrazila jsem nanádraží.Místo kam jsem jela, bylo celkem daleko a byla jsem za to ráda.Byla jsem ráda za to, že může jet pryč, daleko od Magnolie, daleko od Lisanny, daleko od Natsua.Seděla jsem ve vlaku a dívala se na rychle se měnící krajinu.Bylo vidět, že i když nový rok teprve začal, jaro už se nepřetržitě blíží.Krajina kolem se začala probouzet.Ze země rostla čerstvá tráva a na stromech rašily nové listy.Pozorovala jsem, jak lehký si vítr pohrává s větvemi nedaleké sakury, když v tom mě začala přemáhat únava.Víčka mi klesala dolů.Usla jsem.
"Slečno, slečno vzbuďte se." vzbudil mě hluboký mužský hlas.Rychle jsem otevřela oči.Naproti mě stál muž v uniformě.Byl to průvodčí."Huh ? Co se děje ?" zeptala jsem se zmateně."Jste na místě." onámil mi.Podívala jsem se z okna ven a viděla jsem svou konečnou stanici."Aha, moc vám děkuji.Naschle !" řekla jsem mu, když jsem si brala své věci a běžela k východu.
Sejdu po železných schůdkách vlaku a hluboce se nadechu čerstvého vzduchu."Yosh, jde se na to !" řeknu si povzbudivě a rázně vykročím vtříc zahradě madam Shokubutsu.Cestou si pobrukuju a už se těším na svou misi.Od nádraží je zahrada vzdálená necelých šest kilometrů, takže mi ještě chvíli potrvá něž se tam dostanu.Takhle teplý leden nepamatuji, ale vyhovuje mi to tak.Nemám moc ráda zimu.Jsem ráda, že jsem vyrazila sama pryč z Magnolie.
Už zbývalo jen málo a byla jsem na místě.Najednou se v keři hned vedle mě něco šustlo.Celkem mě to vylekalo.Uvažovala jsem, jestli se zastavím nebo raději půjdu dál.Ale moje zvědavost byla větší něž strach.Pomalími krůčky jsem se začala přibližovat ke keři, který se nepřestával třást.Byla jsem už hodně blízko.Náhle z keře vyskočilo malé chlupaté stvoření-veverka.Skočila přímo na mě.Lekla jsem se a couvla do zadu.Byla neskutečně roztomilá.Vypadalo to, že byla na lidi zvyklá, protože se ode mě nechala v klidu pohladit.Dala jsem jí zpátky na zem a všimla si, že má ohořelý ocas."Hmm...divné." řekla jsem si a nechala to být.Keř se zase začal hýbat."Nejspíš se tam ta veverka vrátila."....Pak jsem ale uviděla, že stojí vedle mojí nohy."Co to-?"...vyděsilo mě to, tak jsem rychle vzala nohy na ramena a pelášila k zahradě.
Nakonec jsem dospěla k závěru, že v keři bylo nejspíš nějaké další žvíře a už se tím nezabývala.Řekla jsem si, že si na ten kousek cesty zavolám společnost, tak jsem k sobě přibrala Plua.Šli jsem a společně dělali kraviny-točili se do kola, dělali piruety a tančili.Byla to zábava.Když v tom se před námi objevila dřevná cedule, na které bylo vyryto: Zahrada madam Shokubutsu."Jsme tady Plue, tak se můžeš vrátit." řekla jsem mu a poslala ho zpět do světa sférických duší.Ušla jsem ještě pár kroků a ocitla se před nízkým dřevěným plotem s taktéž dřevěnými vrátky.Do zahrady vedla cestička vyskládaná plochými oblázky, kterou lemovaly květiny nejrůznějších barev.Jedna z mnoha věcí co byla na zahradě divná byla ta, že tady nebyl žádný sníh a narozdíl od ostatních květin ve volné přírodě, které se teprve začali probouzet, ty které byly tady už žily naplno.Linula se tudy krásná až otupující vůně.
Přede mnou byl malinká chaloupka, opět postavená ze dřeva.Kamenná cesta mě vedla k ní.Stála jsem před dveřmi a zaklepala.Chvíli jsem čekala, ale potom mi někdo otevřel.Byla to malinká starší paní.Bílé vlasy měla svázané do drdolu a opírala se o jak jinak než dřevěnou berličku.Byla oblečená do volných šatů, přes které měla přehozenou zelenou zástěru se spoustou kapes, ve kterých měla všemožné rýče, malé hraběčky a spoustu dalšíhonáčiní, které ani nejsem schopna pojmenovat.
"Dobrý den, vy budete určitě madam Shokubutsu.Moc mě těší.Já jsem Lucy, jsem mág z cechu Fairy tail." řekla jsem s úsměvem a podala jí na uvítanou ruku.Musela jsem se trochu přikrčit, aby na mou ruku dosáhla."Ano, to jsem já.Ráda tě poznávám.No nebudeme otálet a pojdme rovnou do práce.Máme toho hodně.Pojď dál." řekla milým, trochu rostřeseným hlasem a rukou mi dala pokyn, abych vešla.
Vstoupila jsem dveřmi do chaloupky a uviděla, že celá místnost je sladěná tak, aby to vypadalo co nejpřírodněji.Kombinace dřeva a zelené barvy byla takřka všude.Vypadalo to opravdu úžasně."Tady máš, bude se ti to hodit." řekla madam Shokubutsu a podala mi tu samou zelenou zástěru, kterou měla na sobě."Moc děkuji.","Aale, nemáš za co.Tak pojď." řekla a zamířila ke dveřím na opačné straně místnosti.Vsoupila a já hned za ní.Byla jsem na zadní zahradě.Přede mnou se rozpínaly hektary zeleně."Trávu už mám vysazenou.Teď už jen stačí zasadit ten zbatek" podívala se do boku.Ležely tam desítky druhů malých stromečků,stovky odlišných sazenic a přes ticíce pytlíků se semínkami.Brada mi klesla dolů."Tak ať to stihneme než výjde měsíc.","J-Jo."
"Takže na úvod bych ti řekla, proč to vlastně děláme.Moje zahrada pěstuje druhy rostlin, které už se ve volné přírodě nevyskytují.Druhy rostlin jenž jsou tak vzácné, že bych si za ně mohla koupit celou Magnolii.Tyto rostliny se využívají ve zdravotnicví, v hospodářství, z některých se vyrábí elixíry všelijakých druhů a to samozřejmě není všchno.Určitě sis všimla, že v mé zahradě není sníh a přední část je rozkvetlá jako by bylo léto.Je to tím, že jsem také mág.Ovládám počasí.Celá má zahrada se právě nachází někde kolem konce jara.Mimochodem si myslím, že by se slušilo říct, že už se mi několikrát stalo, že se mi sem někdo pokoušel vloupat a ukrást nějaké drahé byliny.Zatím se to nikomu nepodařilo.Většina z nich skončila sežehnutá bleskem nebo smetená tornádem.-"zasmála se a pokračovala "Chci tě také upozornit, že každá škoda na mé zahradě je obrovský problém, takže pokud cokoli pokazíš, rozluč se s odměnou !..."upozornila mě velmi vážným hlasem.Naprázdo jsem polkla."...Ale drahoušku to byl vtip."řekla zase mile a já si oddechla"Možná !" dodala ještě.Puse se mi zkřivila do jakéhosi zvláštního úsměvu."He, beru na vědomí." odověděla jsem.
"No, dost mluvení a jde se pracovat.První ti ukážu jak na to a pak budeš moct pracovat sama.","Pokud by to nevadilo, madam.Jsem sférický mág a byla bych ráda, kdybych mohla spolupracovat s mými duchy.","Ale ovšem že.Proč ne.Tak si je přivolej ať taky vidí, jak na to.","Brána panny, otevřít.Virgo!","Ta zástěra vám moc sluší, měla by ste jí nosit pořád, princezno.","Díky,...myslím.No to je jedno máme tady misi, tak se dívej ať nic nezvoráš.","Rozkaz princezno."
Potom co nám madam ukázala jak správně sázet květiny, jak velké máme dělat díry na stromky a kolik semínek patří do jednoho ďůlku,jsme se s Virgo začali řídit podle plánu, ve kterém bylo popsané kam co příjde.Zavolala jsem i Tauruse, aby nám pomohl přenést trochu odrostlejší duhové sakury.Virgo se pustila do vrtání děr na stromy a já jsem prstem vyhrabovala ďolíčky, kam příjdou všlijaké semínka.Opravdu mě to bavilo."Je to tak správně, princezno ?" zavolala na mě Virgo, když právě dosázela álej stromů s podivně fialovými plody."Jo, jde ti to skvěle !"zakřičela jsem na ní od sadu květin, které vypadaly jako narcisy ale byly ohnivě rudé.
Uplynuly hodiny a já viděla, že jsme všechny odvedly pořádný kus práce.Před námi bylo už jenom zasadit pár sazenic a keřů.V ruce jsem nesla několik pytlíků semínek a mířila s nimi do nejzadnější části zahrady, která byla určená pro květiny, které vyžadují nadměrné teplo.Bylo tam opravdu vedro.Začala jsem se potit.Po těch několika hodinách, jsem už byla celá špinavá od hlíny.Klekal jsem si a opet začala vyvrtávat ďůlky na semínka.Všimla jsem si, že za plotem je sníh.Je divné ho vidět, když jste právě na místě kde je 45 stupňů.Kolem plotu za zahradou byl les.Jedna z větví stromu v něm se hýbla.Podívala jsem se tam pozorněji a uviděla....Natsua ? Přísahala bych, že to byl on.Jeho růžové vlasy poznám kdekoliv.Ne to nebyl on, nemohl.Co by tady taky dělal.Zavřela jsem očí a pak zase otevřela.Už tam nebyl.Asi mi prostě jenom hrabe z toho vedra.
"Vypadněte z mojí zahrady, vy lumpové !" uslyšela jsem najednou.Madam Shokubutsu křičela po nějaké skupince divně vypadajících chlápků.Odhodila jsem rýč, který jsem držela a běžela jí pomoct je vyprovodit."Sklapni ty rašple !","Když ne po dobrém tak po zlém."poznamenala a selala na skupinu tornádo.Dva z nich se dostali do nemilosrdného víru a skončili v bezvědomí na zemi.Jeden z nich vytvořil magický kruh.Byla to skupinká mágů.Temných mágu.Všimla jsem si, že všichni z nich mají tutéž značku zkřížených pistolí.Najednou se madam zastavila.Znehybnil ji.Skupina si mě ještě nevšimla.Zaslechla jsem ja jeden z nich říká "Najděte tu zpropadenou kytku a jdeme." nedovolím jim cokoli odnést.
Skupina se rozdělila do všech koutů zahrady.Schovala jsem se v áleji stromů.Madam říkala, že jejich květy produkují uspávací prach.Vylezla jsem do koruny jednoho z nich.Začal mě přemáhat spánek.Musela jsem dýchat opravdu pomalu, abych nevdechoval tolik prachu.Jeden z nich mířil přímo do áleje.Byl přímo pode mnou.Zadržela jsem dech a začala třást s větvemi.Muž se snačkou pistolí na rameni se podíval na horu.Uviděl mě a chtěl zakřičet na své parťáky.Účinky uspávacího pylu z květů byly ale rychlejší.Sesypal se na zem a usnul tvrdým spánkem.
Seskočila jsem dolů a podívala se kolik jich ještě je.Dva, na které madam poslala tornádo stále leželi na zemi, jednoho jsem teď vyřídila já a další dva byli v zahradě."Hej ! Co si myslíte, že děláte ?!"zastaví se mi srdce...ten hlas...rychle se otočím a vidím ho, stojí tam-Natsu."Karyuu no tekken !" zařve a vyběhne proti jednomu z nich.Ztrefí se přímo do jeho obličeje a odletí 5 metrů do zadu."C-co tady dělá ?"....do očí se mi derou slzy a ani nevím proč.Že ho ráda vidím ? nebo že jsem na něj naštvaná ?....Zbývá jeden."Lucy nechceš mi jít pomoct ?" zavolá na mě mezitím co se pere s posledním temným mágem."Vyveď ho ze zahrady! Nic tady neničte !" to je jediné na co se zmůžu.Natsu se na mě překvapeně podívá.Asi čekal, že řeknu něco jiného.Já ale nevím co."Hm !" zabručí po chvilce a směruje boj k lesu.
Jen tak tam stojím, nic nedělám.Jsem jakoby omámená.Proč se mi neustále plete do života ?
"LUCY, POZOR !" zakřičí na mě.Zvednu hlavu a vidím, že temný mág míří ke mě."Tak teď si spolu pohrajeme my dva.","Lucy nedívej se mu do očí !" zařve Natsu,....ale pozdě.V okamžiku co na mě mág promluvil, jsem se mu podívala do očí a rázem mě zaplavila nepopsatelná bolest.Podlomila se mi kolena a převalila jsem se na záda.Začala jsem sebou cukat a svíjet se bolestí."Nech ji, ty hajzle !" slyšela jsem ještě před tím, než jsem návalem bolesti omdlela.
Začala jsem se probouzet.Otevřela jsem oči a poznala, že je noc.Měsíc byl vyhouplý na obloze.Pořád jsem byla v zahradě.Byla netknutá a po Natsuovi a mágovi nebylo ani stopy.Jeho parťáci leželi tam, kde předtím.Začala jsem se rozhlížet.A uviděla jsem to.Celý les byl v plamenech.Sebrala jsem se a běžela k hořícím stromům.
Dostala jsem se na okraj lesa a slyšela rány.Běžela jsem za zvukem.Byla jsem už hluboko v rozžhaveném lese, když jsem ho našla."Ty hajzle! Co si jí to udělal ?! Víš jak musela trpět !?" slyšela jsem jak Natsu řve.Klečel nad mágem, který už byl zaručeně bezmocný.Dokonce možná mrtvý...."Natsu..."řekla jsem potichu.Opatrně jse k němu kráčela.Takhle jsem ho ještě neviděla."Přestaň." zašeptala jsem.Pořád do něj bušil."Nech toho !" zakřičela jsem a spustili se mi slzy."Lucy !" řekl, když se na mě otočil."Já nemůžu.Viděl jsem, co ti udělal.Proto nemůžu přestat." řekl a stoupl si.
Mága zvedl s sebou a hodil ho na stom takovou silou, že se zlomil.Chystal se proti němu vyběhnout a znovu mu ubližovat.Rychle jsem vyběhla k Natsuovi a obejmula ho ze zadu.Byl celý horký.Jako sám oheň.Ale já ten žár pro něj vydržím."Ty přestaneš.Musíš !" řekla jsem a slzy mi stékaly po tvářích."Lucy..."řekl klidně a chytl mě za ruce, kteráma jsem mu obepínala pas."Hlavně mě od sebe neodháněj..." řekl a vyčerpáním padl na zem.Já s ním."Neboj..."Otočil se obličejem ke mě."Proč nedokážeš pochopit,...že tě miluju ? "řekl a omdlel.Zastavilo se mi srdce.Co to právě řekl ?

Po 2 měsících jste se dočkali :DD Doufám, že se vám ten díl líbil a že vás nenudil, i přes to, že byl delší než obvykle.Moc bych prosila oohodncení nebo.....vša víte.Na pravopisné chyby už kašlu -.- Tak zatím :333
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lola Lola | 26. ledna 2014 v 12:54 | Reagovat

Už se těšim na další díl ♥ ♥

2 Naila.T Naila.T | 26. ledna 2014 v 14:12 | Reagovat

já taky ^^ :3 :3

3 Lucy-chan Lucy-chan | 26. ledna 2014 v 16:03 | Reagovat

Skvělé pokračování.Nemůžu se dočkat nas pokračování.Vážně užasně píšeš. :-)  :-)  :-)  :-)

4 Kimi^^ Kimi^^ | 27. ledna 2014 v 14:32 | Reagovat

ten konec (** ) ... musíš RYCHLE udělat další díl!! ^^

5 Boruwka Boruwka | E-mail | 28. ledna 2014 v 9:20 | Reagovat

Bylo to úžasný ... a chce to co nejdříve pokračování :o)

6 zirafka12 zirafka12 | 28. ledna 2014 v 14:36 | Reagovat

je to genialni! uz se tesim na dalsi dil Arigato :-D

7 MollyD MollyD | 13. února 2014 v 22:30 | Reagovat

Pane bože! Arigato!:)
Jinek ten konec, :3 nemám slov. Honem další díl :D

8 otaku-anime-blog otaku-anime-blog | Web | 20. února 2014 v 20:45 | Reagovat

Wow užasné. Vážně. Lepší povídku jsem nečetla. A ten konec. Budu to muset přečíst od prvního dílu.M Máš uža uža blog :-D
(Promiň jestli tě otravuji, ale mohla by si se kouknout na můj blog? Vážně promiň jestli tě otravuji :-( )

9 Kandee Kandee | 11. srpna 2014 v 10:28 | Reagovat

prostě dokonalé nemám slov ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama